Studie o olejích a mazivech, Strana 2

Výpis článků

Mohou nanočástice snížit tření v oleji 5W-40? Co ukázala studie
Odborná studie
Mohou nanočástice snížit tření v oleji 5W-40?
Autoři původní studie: Bahaa M. Kamel et al.  ·  Results in Materials  ·  2026

Mohou velmi malé pevné částice zlepšit mazací schopnosti běžného motorového oleje? Výzkumníci tuto otázku testovali na směsi založené na motorovém oleji SAE 5W-40.

Do oleje přidali sójový olej a různé koncentrace nanočástic oxidu titaničitého TiO₂ a oxidu měďnatého CuO a sledovali především tření, opotřebení a změny fyzikálních vlastností směsi.

Co studie zjistila?
−53 %
autoři uvádějí snížení průměru stopy opotřebení při optimální koncentraci nanočástic
−48 %
uváděné snížení součinitele tření oproti původnímu oleji
0,025 %
koncentrace TiO₂, při které bylo dosaženo nejlepšího tribologického výsledku
180 dní
po tuto dobu vědci sledovali stabilitu rozptýlených nanočástic v oleji

Co přesně vědci testovali?

Základem experimentu byl komerční Castrol EDGE 5W-40 A3/B4.

Autoři připravili celkem šest variant:

  • samotný motorový olej 5W-40,
  • 5W-40 se 15 % sójového oleje,
  • a čtyři směsi obsahující navíc 0,1 % CuO a různé množství TiO₂: 0,01 %, 0,025 %, 0,05 % a 0,075 %.

Aby nanočástice zůstaly rozptýlené, byl použit také surfaktant PVP.

Jednoduše řečeno: vědci vzali běžný motorový olej 5W-40, přimíchali do něj sójový olej a velmi malé částice dvou oxidů a hledali koncentraci, při které bude tření a opotřebení nejnižší.

Jak nanočástice ovlivnily tření a opotřebení?

Pro porovnání mazacích schopností byl použit four-ball test podle ASTM D4172. Při něm se jedna ocelová kulička otáčí proti třem dalším a následně se měří velikost vzniklé stopy opotřebení a součinitel tření.

Test probíhal jednu hodinu při 1200 ot./min a teplotě 75 °C.

Nejlepší výsledek autoři zaznamenali u směsi obsahující 0,025 % TiO₂, 0,1 % CuO a 15 % sójového oleje.

−48 % Autoři uvádějí přibližně o 48 % nižší součinitel tření při optimální koncentraci nanočástic oproti původnímu motorovému oleji.

Současně uvádějí přibližně 53% snížení průměru stopy opotřebení.

Proč větší množství nanočástic neznamenalo lepší výsledek?

Zajímavé je, že nejlepší výsledek nepřinesla nejvyšší koncentrace.

Od 0,01 do 0,025 % TiO₂ se tření i opotřebení snižovaly. Při dalších koncentracích 0,05 a 0,075 % se však výsledky opět zhoršovaly.

U nanočástic existovalo optimum

Autoři zhoršení při vyšších koncentracích vysvětlují tím, že se částice mohou začít shlukovat. Větší shluky už se v mazivu nechovají stejně jako dobře rozptýlené nanočástice a mohou zhoršit tribologické vlastnosti směsi.

Stejný trend se částečně objevil také při sledování dlouhodobé stability. Nižší koncentrace 0,01 a 0,025 % si podle UV–Vis měření udržely po 180 dnech lepší disperzní stabilitu než nejvyšší koncentrace 0,075 %.

Co se změnilo kromě tření?

Nanočástice změnily také další vlastnosti olejové směsi.

S rostoucí koncentrací výrazně rostla viskozita při 40 °C. Studie uvádí maximální nárůst až přibližně o 82 % proti původnímu oleji.

Důležité: vyšší viskozita není automaticky „lepší olej“. Tak výrazná změna znamená, že výsledná směs se může chovat velmi odlišně od původního schváleného SAE 5W-40.

Změnil se také bod tuhnutí. U směsi s 0,025 % TiO₂ klesl z původních −39 °C přibližně na −53 °C.

Tepelná vodivost se zvyšovala s koncentrací nanočástic. Autoři uvádějí přibližně +3,5 % při 0,025 % TiO₂ a maximálně asi +7,1 % u nejvyšší testované koncentrace.

Redakční poznámka: některá čísla se v publikaci neshodují

V abstraktu, hlavním textu, grafech a závěru se u některých fyzikálních parametrů objevují rozdílné procentní hodnoty. Proto zde nepřebíráme všechna procenta z abstraktu automaticky a dáváme přednost hodnotám uvedeným přímo u jednotlivých výsledků a grafů.

Tato nesrovnalost nemění základní tribologický trend: nejlepší tření a opotřebení autoři uvádějí při 0,025 % TiO₂, zatímco vyšší koncentrace výsledky opět zhoršovaly.

Co z této studie plyne pro motorové oleje v praxi?

Studie ukazuje, že nanočástice mohou v laboratorním tribologickém testu výrazně změnit tření a opotřebení.

Zároveň ale dobře ukazuje druhou důležitou věc: množství aditiva musí být velmi přesně zvolené. Vyšší koncentrace nebyla automaticky lepší.

Pro běžného řidiče však výsledek není návodem k přidávání nanočástic nebo rostlinného oleje do motorového oleje. Výsledná směs se fyzikálně výrazně lišila od původního 5W-40 a studie nezkoumala její dlouhodobý provoz v automobilovém motoru.

Co tato studie naopak nedokazuje?

  • Tření a opotřebení byly hodnoceny laboratorním four-ball testem, nikoliv dlouhodobým motorovým testem.
  • Studie nezkoumala opotřebení skutečného motoru během dlouhodobého provozu.
  • Testovala jednu konkrétní formulaci založenou na Castrol EDGE 5W-40 A3/B4.
  • Výsledná směs obsahovala 15 % sójového oleje, nanočástice a surfaktant, takže nešlo jen o jednoduché přidání jednoho aditiva.
  • Studie nepotvrdila, že upravená směs nadále splňuje původní SAE třídu nebo schválení výrobce vozidla.
  • Nebyla ověřena dlouhodobá kompatibilita s filtrem, těsněními, emisními systémy ani ostatními přísadami původního motorového oleje.
  • Některé procentní výsledky uvedené v různých částech publikace nejsou navzájem zcela konzistentní.

Jaký je hlavní závěr studie?

V laboratorním testu dokázala vhodně zvolená kombinace TiO₂ a CuO nanočástic výrazně snížit tření a opotřebení směsi založené na motorovém oleji 5W-40.

Nejlepší tribologický výsledek autoři zaznamenali při 0,025 % TiO₂. Vyšší koncentrace už výkon nezlepšovala a naopak vedla k horším výsledkům.

Studie je proto zajímavým důkazem potenciálu nanoaditiv, ale není důkazem, že takto upravený olej je vhodnější pro běžný automobilový motor. K tomu by byly potřeba motorové a dlouhodobé provozní testy.

Nejdůležitější informace o studii na jednom místě
Základní údaje o původním výzkumu, ze kterého tento redakční rozbor vychází.
Téma
Vliv hybridních TiO₂/CuO nanoaditiv na motorový olej 5W-40
Oblast
Motorové oleje, aditiva, nanočástice, tření, opotřebení, viskozita
Autoři původní studie
Bahaa M. Kamel, Naguib Saleh, M.S. EL-Wazery, Ahmed Elkelity, Magdy Naeem Awad
Typ výzkumu
Laboratorní experimentální studie
Výchozí olej
Castrol EDGE SAE 5W-40 A3/B4
Testované směsi
Základní olej; 5W-40 + 15 % sójového oleje; a směsi s 15 % sójového oleje, 0,1 % CuO a 0,01 / 0,025 / 0,05 / 0,075 % TiO₂
Tribologická metoda
Four-ball wear test podle ASTM D4172-94; 1200 ot./min, 1 hodina, 75 °C
Co se měřilo
Průměr stopy opotřebení, součinitel tření, viskozita, bod tuhnutí, bod vzplanutí, tepelná vodivost a stabilita disperze nanočástic
Hlavní zjištění
Nejlepší tribologické výsledky autoři uvádějí při 0,025 % TiO₂ v kombinaci s 0,1 % CuO a 15 % sójového oleje. Uváděné snížení činilo přibližně 53 % u stopy opotřebení a 48 % u součinitele tření.
Důležitý trend
Další zvýšení koncentrace nanočástic již tření ani opotřebení nezlepšovalo; vyšší koncentrace byly spojeny s horší disperzí a zhoršením tribologického výsledku.
Hlavní omezení
Laboratorní tribologický test místo motorového testu, jedna konkrétní výchozí formulace a vnitřní nesrovnalosti mezi některými číselnými výsledky uvedenými v různých částech publikace.
Název našeho rozboru
Mohou nanočástice snížit tření v oleji 5W-40? Co ukázala studie
Originální název
Enhancing the tribological and rheological characteristics of 5W-40 motor oil by blending with soybean oil and hybrid nanoparticles additives
Publikováno
Results in Materials, Volume 29, 2026, 100918
DOI / originální studie
Primární zdroj: Kamel B. M. et al.: Enhancing the tribological and rheological characteristics of 5W-40 motor oil by blending with soybean oil and hybrid nanoparticles additives. Results in Materials 29 (2026), 100918. DOI: 10.1016/j.rinma.2026.100918.
Oleje.Pro · rozbor odborné studie
O autorovi a odborném zázemí

Tento text je redakčním rozborem původní odborné studie, nikoliv původním vědeckým výzkumem Oleje.Pro. Výsledky, metodiku a omezení práce převádíme do srozumitelné podoby bez rozšiřování závěrů nad rámec toho, co autoři skutečně testovali.

Autor rozboru · odborná rešerše

V Oleje.Pro se věnuje odborným rešerším, práci s vědeckými publikacemi a technickou dokumentací a převádění složitých témat do prakticky použitelné podoby. U tohoto textu zpracoval metodiku, výsledky, praktický význam a omezení původního výzkumu.

Více o autorovi →

Odborný konzultant Oleje.Pro

V oblasti olejů a maziv profesně působí více než 30 let. U technicky náročnějšího obsahu Oleje.Pro pomáhá s konzultací terminologie, vlastností maziv, klasifikací a praktické interpretace technických informací.

Více o odborném konzultantovi →

Jak jsme se studií pracovali: vycházíme z originální publikace a jejího DOI. Oddělujeme výsledky four-ball laboratorního testu od závěrů pro skutečný automobilový motor. U fyzikálních parametrů, kde publikace obsahuje rozdílné hodnoty v abstraktu, výsledcích a závěru, tuto skutečnost výslovně uvádíme a nepřebíráme nekonzistentní procenta bez upozornění.

Ing. Stanislav Pšenička je odborným konzultantem redakce Oleje.Pro. Jeho uvedení v tomto bloku samo o sobě neznamená, že osobně provedl peer review původní vědecké studie nebo kontroloval každý odstavec tohoto redakčního rozboru. Jak vzniká odborný obsah Oleje.Pro →

Jak mohou rýhy na ložisku ztenčit mazací film? Co ukázala studie
Odborná studie
Jak mohou rýhy na ložisku ztenčit mazací film?
Autoři původní studie: Ivan Krupka, Petr Sperka, Martin Hartl, Shen Xue Jin & Chen Xiao Yang  ·  Brno University of Technology / Shanghai University  ·  Tribology International, 2010

Olejový film mezi dvěma povrchy může mít tloušťku jen několik set nanometrů. I velmi malá rýha na ložisku proto může být ve skutečnosti velkým zásahem do mazání.

Výzkumníci z VUT v Brně a Shanghai University proto sledovali, jak skutečná drsnost povrchu kuželíkového ložiska ovlivňuje vznik elastohydrodynamického mazacího filmu.

Co studie zjistila?
800 nm
přibližná hloubka rýhy, která už výrazně narušila mazací film
≈ 10 µm
přibližná šířka výrazné podélné rýhy sledované v experimentu
88 nm
rozdíl střední tloušťky filmu mezi dvěma místy stejného kontaktu
hloubka
byla podle experimentu klíčovým parametrem vlivu rýhy na mazací film

Co přesně vědci testovali?

Výzkumníci vytvořili kontakt mezi ocelovým kuželíkovým válečkem a optickým kotoučem. Použitý váleček pocházel z běžného kuželíkového ložiska 30202, takže jeho povrch měl skutečné stopy po výrobním opracování.

Díky optickému zařízení mohli sledovat, jak silná vrstva oleje vzniká mezi oběma povrchy. Rozlišení měření tloušťky filmu bylo přibližně 1 nm.

Jako mazivo použili minerální základový olej N2400 bez aditiv. Test probíhal při 25 °C a za podmínek čistého valení.

Jednoduše řečeno: vědci sledovali skutečný povrch ložiskového válečku a měřili, co jeho drobné rýhy dělají s tenkou vrstvou oleje mezi dvěma zatíženými povrchy.

Co se dělo u mělkých nerovností?

U menších a mělkých nerovností nebyl celkový vliv na mazací film příliš výrazný.

Olejový film v těchto místech jednoduše kopíroval tvar povrchu. Naměřená tloušťka filmu sice lokálně kolísala, ale průměrná tloušťka ve střední části kontaktu zůstávala velmi blízko vypočtené hodnotě.

Ne každá mikroskopická nerovnost automaticky způsobí problém

Výsledky ukázaly, že běžná mělká drsnost povrchu může při plném mazacím filmu způsobovat pouze malé lokální změny. Rozhodující se ukázala až větší hloubka konkrétní rýhy.

Co udělala hlubší rýha s mazacím filmem?

Zásadně odlišné chování vědci pozorovali u jedné hlubší podélné rýhy.

Rýha měla přibližně 800 nm do hloubky a asi 10 µm na šířku. Přestože jde o rozměry neviditelné pouhým okem, její vliv na mazací film byl výrazný.

0,8 µm hluboká podélná rýha dokázala podle experimentu výrazně snížit lokální tloušťku mazacího filmu a prakticky rozdělit jeden liniový kontakt na dvě samostatně se chovající části.

V místě rýhy se nevytvořil dostatečný hydrodynamický tlak. Část oleje mohla zároveň unikat do strany a výsledkem bylo výrazné lokální ztenčení mazacího filmu.

Stejný základní jev se objevil i při vyšším kontaktním tlaku, když byl skleněný kotouč nahrazen safírovým.

Proč je tenčí mazací film problém?

Úkolem mazacího filmu je oddělit dva zatížené povrchy tak, aby se jejich mikroskopické nerovnosti pokud možno přímo nedotýkaly.

Pokud se film v určitém místě výrazně ztenčí, zmenšuje se bezpečná vzdálenost mezi oběma povrchy a může růst pravděpodobnost jejich kontaktu.

Praktická myšlenka: problém nemusí být v tom, že je oleje v systému málo. Olej může být přítomný, ale kvůli geometrii poškozeného povrchu nemusí v kritickém místě vytvořit dostatečně silný mazací film.

Co z této studie plyne pro ložiska a mazání v praxi?

Studie ukazuje, že výslednou kvalitu mazání neurčuje pouze viskozita a složení oleje. Velkou roli hraje také stav povrchu mazané součásti.

To je důležité například u válečkových, kuželíkových a jehlových ložisek, kde vznikají velmi malé mazací mezery a současně vysoké kontaktní tlaky.

Hlubší rýha nebo jiná lokální vada povrchu může způsobit, že skutečná minimální tloušťka olejového filmu bude výrazně menší, než by odpovídalo ideálnímu hladkému povrchu.

To může zvýšit riziko přímého kontaktu povrchů, tření a následného opotřebení.

Co tato studie naopak nedokazuje?

  • Experiment byl proveden v laboratorním optickém zařízení, nikoliv v kompletním provozním ložisku.
  • Použit byl jeden minerální základový olej N2400 bez aditiv.
  • Studie neporovnávala různé viskozitní třídy ani různé formulace maziv.
  • Testy probíhaly za podmínek čistého valení.
  • Nelze z výsledků určit univerzální maximální přípustnou hloubku rýhy pro všechna ložiska.
  • Autoři sami uvádějí, že pro různé provozní podmínky je potřeba další experimentální výzkum.

Jaký je hlavní závěr studie?

Experiment ukázal, že hloubka povrchové nerovnosti může zásadně ovlivnit vznik mazacího filmu v silně zatíženém kontaktu ložiska.

Mělké nerovnosti způsobovaly hlavně malé lokální změny, ale podélná rýha hluboká přibližně 800 nm už dokázala výrazně snížit tloušťku olejového filmu.

Z praktického hlediska je hlavní myšlenka jednoduchá: správný olej je důležitý, ale jeho schopnost oddělit povrchy závisí také na skutečném stavu a geometrii mazaných součástí.

Nejdůležitější informace o studii na jednom místě
Základní údaje o původním výzkumu, ze kterého tento redakční rozbor vychází.
Téma
Vliv skutečné drsnosti povrchu ložiska na tloušťku mazacího filmu
Oblast
Ložiska, elastohydrodynamické mazání, mazací film, povrchová drsnost, opotřebení
Autoři původní studie
Ivan Krupka, Petr Sperka, Martin Hartl, Shen Xue Jin, Chen Xiao Yang
Instituce
Faculty of Mechanical Engineering, Brno University of Technology; Department of Mechanical Automation, Shanghai University
Typ výzkumu
Laboratorní experimentální studie
Testovaný kontakt
Ocelový kuželíkový váleček z ložiska 30202 proti skleněnému nebo safírovému kotouči
Mazivo
Minerální základový olej N2400 bez aditiv
Testovací teplota
25 °C
Metoda
Optické měření EHD mazacího filmu pomocí kolorimetrické interferometrie; deklarované rozlišení měření tloušťky filmu přibližně 1 nm
Co se sledovalo
Jak podélně orientované skutečné nerovnosti a rýhy na povrchu válečku ovlivňují lokální a celkovou tloušťku mazacího filmu
Hlavní zjištění
Mělká drsnost měla na průměrnou tloušťku filmu malý vliv, zatímco podélná rýha hluboká přibližně 800 nm způsobila výrazné lokální ztenčení mazacího filmu.
Hlavní omezení
Laboratorní EHD kontakt, jeden základový olej a podmínky čistého valení. Z výsledků nelze určit univerzální limit drsnosti pro všechna ložiska.
Název našeho rozboru
Jak mohou rýhy na ložisku ztenčit mazací film? Co ukázala studie
Originální název
Effect of real longitudinal surface roughness on lubrication film formation within line elastohydrodynamic contact
Publikováno
Tribology International, 43 (2010), 2384–2389
Primární zdroj: Krupka I., Sperka P., Hartl M., Jin S. X., Yang C. X.: Effect of real longitudinal surface roughness on lubrication film formation within line elastohydrodynamic contact. Tribology International 43 (2010), 2384–2389. DOI: 10.1016/j.triboint.2010.08.007.
Oleje.Pro · rozbor odborné studie
O autorovi a odborném zázemí

Tento text je redakčním rozborem původní odborné studie, nikoliv původním vědeckým výzkumem Oleje.Pro. Výsledky, metodiku a omezení původní práce převádíme do srozumitelné podoby bez rozšiřování závěrů nad rámec toho, co autoři skutečně testovali.

Autor rozboru · odborná rešerše

V Oleje.Pro se věnuje odborným rešerším, práci s vědeckými publikacemi a technickou dokumentací a převádění složitých témat do prakticky použitelné podoby. U tohoto textu zpracoval metodiku, výsledky, praktický význam a omezení původního výzkumu.

Více o autorovi →

Odborný konzultant Oleje.Pro

V oblasti olejů a maziv profesně působí více než 30 let. U technicky náročnějšího obsahu Oleje.Pro pomáhá s konzultací terminologie, vlastností maziv, klasifikací a praktické interpretace technických informací.

Více o odborném konzultantovi →

Jak jsme se studií pracovali: vycházíme z originální publikace a jejího DOI. Oddělujeme experimentálně změřenou tloušťku mazacího filmu od obecnější interpretace pro reálný provoz. Studie používala jeden minerální základový olej, proto z jejích výsledků nevyvozujeme srovnání konkrétních komerčních maziv.

Ing. Stanislav Pšenička je odborným konzultantem redakce Oleje.Pro. Jeho uvedení v tomto bloku samo o sobě neznamená, že osobně provedl peer review původní vědecké studie nebo kontroloval každý odstavec tohoto redakčního rozboru. Pokud konkrétní obsah projde jeho přímou odbornou kontrolou, uvádíme tuto skutečnost samostatně. Jak vzniká odborný obsah Oleje.Pro →

Které základové oleje nejlépe odolávají vodě? Co ukázala studie
Odborná studie
Které základové oleje nejlépe odolávají vodě?
Autorka původní studie: Elżbieta Beran  ·  Wrocław University of Technology  ·  Tribology International, 2010

Voda v oleji není problém jen proto, že zhoršuje mazání. U některých typů základových olejů může při vyšší teplotě spustit také chemický rozklad, vznik kyselých látek a následnou korozi mazaných součástí.

Výzkumnice Elżbieta Beran proto porovnala několik typů minerálních, syntetických, esterových, rostlinných a PAG základových olejů a sledovala, jak dobře odolávají vodě.

Co studie zjistila?
11
základových kapalin různých chemických typů bylo zahrnuto do porovnání
93 °C
teplota hlavního testu hydrolytické stability ASTM D2619
48 h
po tuto dobu byly olej, voda a měděný proužek společně namáhány
PAO
vykázal z testovaných základových olejů nejvyšší hydrolytickou stabilitu

Co přesně bylo ve studii testováno?

Výzkum porovnával několik skupin základových olejů:

  • minerální uhlovodíkové oleje SN 150 a SN 200,
  • vysoce čistý bílý minerální olej,
  • syntetický uhlovodíkový olej PAO 4,
  • několik polyolesterových olejů,
  • rostlinný olej s vysokým obsahem kyseliny olejové,
  • dva ve vodě nerozpustné PAG oleje.

Hlavní test probíhal podle metody ASTM D2619. Do uzavřené nádoby bylo vloženo 75 g oleje, 25 g vody a měděný testovací proužek. Směs se následně 48 hodin otáčela při teplotě 93 °C.

Jednoduše řečeno: vědci vytvořili pro olej poměrně tvrdé prostředí – vysokou teplotu, vodu a kovový povrch – a následně sledovali, jestli se olej začne chemicky rozkládat a podporovat korozi.

Hodnotila se především změna TAN, tedy čísla kyselosti oleje, kyselost oddělené vodní vrstvy a úbytek hmotnosti měděného proužku.

Které základové oleje odolaly vodě nejlépe?

Nejlepší výsledky vykázaly uhlovodíkové základové oleje. Do této skupiny patřily klasické minerální oleje, vysoce čistý bílý olej a syntetický PAO.

Nejlépe z celé skupiny dopadl právě PAO 4. Po testu se jeho TAN zvýšil pouze o 0,02 mg KOH/g, kyselost vodní vrstvy byla 0,01 mg KOH a nebyl zaznamenán měřitelný úbytek měděného proužku.

Proč uhlovodíkové oleje odolávají vodě tak dobře?

Jejich molekuly jsou vůči hydrolytickému rozkladu velmi odolné. Studie ale zároveň ukázala, že nečistoty – například sirné nebo kyselé sloučeniny – mohou výslednou stabilitu oleje zhoršit.

Velmi dobrou hydrolytickou stabilitu vykázaly také ve vodě nerozpustné PAG oleje.

Proč byly mezi esterovými oleji tak velké rozdíly?

U esterových olejů byla situace složitější. Jejich chemická struktura obsahuje esterové vazby, které se mohou za přítomnosti vody, vyšší teploty a kyselých látek hydrolyticky štěpit.

Studie ukázala, že rozhodující nebyl pouze samotný typ esteru, ale také čistota oleje a jeho počáteční TAN.

10–20× tolikrát se po vyčištění vybraných polyolesterových olejů snížilo jejich číslo kyselosti. Současně se výrazně zlepšila jejich hydrolytická stabilita.

Polyolestery s počátečním TAN pod 0,1 mg KOH/g byly hodnoceny výrazně lépe než nečištěné vzorky s vyšší kyselostí.

Studie zároveň ukázala, že některé chemické struktury esteru mohou esterovou vazbu před působením vody částečně chránit. Takzvané sterické stínění kolem esterové vazby zvýšilo u porovnávaných polyolesterů odolnost proti hydrolýze.

TAN neboli číslo kyselosti udává množství kyselých složek v oleji. Vyšší TAN může u esterových olejů podporovat další hydrolytický rozklad a zvyšovat riziko korozivních změn.

Co z této studie plyne pro hydraulické a průmyslové oleje?

Výsledek je důležitý hlavně tam, kde může olej během provozu přijít do styku s vodou nebo vlhkostí.

Typickým příkladem mohou být hydraulické a průmyslové mazací systémy, ve kterých se voda může dostat do oleje kondenzací, netěsnostmi nebo při provozu ve vlhkém prostředí.

Hydrolyticky nestabilní složky mohou za vhodných podmínek vytvářet kyselé produkty. Ty mohou podporovat korozi kovových povrchů a chemická degradace oleje může zároveň změnit jeho viskozitu.

Studie proto dobře ukazuje, proč při výběru maziva pro prostředí s rizikem vody nestačí sledovat pouze viskozitu. Důležitá může být také hydrolytická stabilita základového oleje a celé výsledné formulace.

Co tato studie naopak nedokazuje?

  • Studie testovala především základové oleje, nikoliv široký výběr hotových komerčních maziv.
  • Výsledky jednoho základového oleje nelze automaticky přenést na všechny oleje stejného chemického typu.
  • Přísady v hotovém mazivu mohou hydrolytickou stabilitu výsledné formulace změnit.
  • ASTM D2619 je laboratorní zrychlený test a nepředstavuje přesnou simulaci každého reálného hydraulického systému.
  • Studie neurčuje, že jeden typ základového oleje je nejlepší pro všechny aplikace.

Jaký je hlavní závěr studie?

Studie ukázala, že odolnost základového oleje vůči vodě výrazně závisí na jeho chemické struktuře a čistotě.

Z testovaných kapalin vykázaly nejlepší hydrolytickou stabilitu uhlovodíkové základové oleje, zejména PAO. Velmi dobře dopadly také testované PAG.

U esterových olejů byl výsledek výrazně ovlivněn počáteční kyselostí, čistotou a konkrétní strukturou molekuly. Vyšší obsah kyselých nečistot výrazně zvyšoval náchylnost k hydrolytickému rozkladu.

Pro provoz ve vlhkém prostředí proto není důležité jen to, jakou má olej viskozitu, ale také jak dobře jeho chemická formulace odolává vodě.

Nejdůležitější informace o studii na jednom místě
Základní údaje o původním výzkumu, ze kterého tento redakční rozbor vychází.
Téma
Hydrolytická stabilita základových olejů při kontaktu s vodou
Oblast
Základové oleje, hydraulické oleje, průmyslová maziva, voda v oleji, TAN
Autorka původní studie
Elżbieta Beran
Instituce
Faculty of Chemistry, Wrocław University of Technology, Polsko
Typ výzkumu
Laboratorní komparativní test hydrolytické stability základových olejů
Testované kapaliny
Minerální uhlovodíkové oleje, bílý minerální olej, PAO, polyolestery, rostlinný olej a ve vodě nerozpustné PAG
Metoda
ASTM D2619 – Beverage Bottle Method. 75 g oleje + 25 g vody + měděný testovací proužek, 48 hodin při 93 °C.
Co se měřilo
Změna TAN oleje, kyselost vodní vrstvy, úbytek hmotnosti měděného proužku a jeho korozní zabarvení
Hlavní zjištění
Uhlovodíkové základové oleje vykázaly nejlepší hydrolytickou stabilitu. Velmi dobře dopadly také PAG. U polyolesterů měla zásadní vliv jejich čistota, počáteční TAN a chemická struktura.
Pořadí ve studii
PAO > bílý olej > solventně rafinovaný minerální olej > PAG > polyolester se sterickým stíněním > ostatní polyolestery > rostlinný HOSO
Hlavní omezení
Výzkum se zaměřoval na základové oleje a laboratorní podmínky ASTM D2619. Výsledky nelze automaticky převádět na všechny hotové formulované oleje.
Název našeho rozboru
Které základové oleje nejlépe odolávají vodě? Co ukázala studie
Originální název
Effect of chemical structure on the hydrolytic stability of lubricating base oils
Publikováno
Tribology International, 43 (2010), 2372–2377
Primární zdroj: Beran E.: Effect of chemical structure on the hydrolytic stability of lubricating base oils. Tribology International 43 (2010), 2372–2377. DOI: 10.1016/j.triboint.2010.09.001.
Oleje.Pro · rozbor odborné studie
O autorovi a odborném zázemí

Tento text je redakčním rozborem původní odborné studie, nikoliv původním vědeckým výzkumem Oleje.Pro. Výsledky, metodiku a omezení původní práce převádíme do srozumitelné podoby bez rozšiřování závěrů nad rámec toho, co autorka skutečně testovala.

Autor rozboru · odborná rešerše

V Oleje.Pro se věnuje odborným rešerším, práci s vědeckými publikacemi a technickou dokumentací a převádění složitých témat do prakticky použitelné podoby. U tohoto textu zpracoval metodiku, výsledky, praktický význam a omezení původního výzkumu.

Více o autorovi →

Odborný konzultant Oleje.Pro

V oblasti olejů a maziv profesně působí více než 30 let. U technicky náročnějšího obsahu Oleje.Pro pomáhá s konzultací terminologie, vlastností maziv, klasifikací a praktické interpretace technických informací.

Více o odborném konzultantovi →

Jak jsme se studií pracovali: vycházíme z originální publikace a jejího DOI. Rozlišujeme jednotlivé skupiny základových olejů, uvádíme konkrétní podmínky ASTM D2619 a oddělujeme výsledky základových kapalin od závěrů pro hotové formulované mazací oleje.

Ing. Stanislav Pšenička je odborným konzultantem redakce Oleje.Pro. Jeho uvedení v tomto bloku samo o sobě neznamená, že osobně provedl peer review původní vědecké studie nebo kontroloval každý odstavec tohoto redakčního rozboru. Pokud konkrétní obsah projde jeho přímou odbornou kontrolou, uvádíme tuto skutečnost samostatně. Jak vzniká odborný obsah Oleje.Pro →

Mohou mikroprohlubně na ložiscích snížit tření? Co ukázala studie
Odborná studie
Mohou mikroprohlubně na ložiscích snížit tření?
Autor původní studie: Kristian Tønder  ·  Norwegian University of Science and Technology  ·  Tribology International, 2010

Povrch ložiska nemusí být dokonale hladký, aby dobře mazal. Výzkum ukazuje, že správně navržené mikroskopické prohlubně mohou za určitých podmínek zlepšit chování mazacího filmu.

Kristian Tønder proto pomocí počítačového modelu zkoumal, jak pravidelná textura povrchu ovlivňuje tření, tuhost a tlumení u hydrodynamických kluzných ložisek.

Co studie zjistila?
↓ tření
mělká až střední textura mohla snížit součinitel tření oproti hladkému povrchu
↑ tuhost
tuhost mazacího filmu s rostoucí amplitudou textury obecně rostla
≈ tlumení
změny tlumení byly ve většině modelovaných případů malé
pozor
příliš výrazná textura už mohla výhodu nízkého tření zhoršovat

Co přesně vědec zkoumal?

Studie se zaměřila na hydrodynamická kluzná ložiska. U tohoto typu mazání jsou pohybující se plochy oddělené vrstvou kapalného maziva.

Autor porovnával dvě varianty povrchu:

  • běžnou hladkou ložiskovou plochu,
  • plochu pokrytou pravidelnými mikroskopickými prohlubněmi.

Nešlo o fyzický laboratorní test. Výsledky byly získány pomocí numerické simulace založené na Reynoldsově rovnici, která se používá k popisu chování tenké vrstvy maziva mezi pohybujícími se povrchy.

Jednoduše řečeno: počítačový model počítal, jak by se vrstva maziva chovala na hladkém povrchu a jak na povrchu s tisíci malými důlky.

Mohou mikroprohlubně skutečně snížit tření?

Ano – ale pouze při vhodně zvolené geometrii textury.

U mělkých mikroprohlubní nejprve součinitel tření klesal. S další rostoucí hloubkou se ale trend obrátil a součinitel tření začal znovu růst.

Hlubší textura automaticky neznamená lepší mazání

Výsledek ukazuje, že existuje určitý kompromis. Správně navržené prohlubně mohou pomoci, příliš výrazná textura však může výhodu postupně ztrácet.

Důvodem je mimo jiné schopnost jednotlivých prohlubní zadržovat mazivo a ovlivňovat tlak vznikající v mazacím filmu.

Co se dělo s mazacím filmem?

S rostoucí intenzitou textury model obecně ukazoval vyšší tuhost mazacího filmu.

Tuhost zde jednoduše vyjadřuje, jak silně mazací film reaguje na změnu vzdálenosti mezi oběma plochami. Vyšší tuhost může znamenat, že film dokáže lépe reagovat na zatížení.

STŘEDNÍ TEXTURA byla podle modelu nejzajímavějším kompromisem: bylo možné současně dosáhnout nízkého součinitele tření a vyšší tuhosti mazacího filmu.

Tlumení se naopak měnilo jen málo. U velmi hlubokých prohlubní mělo spíše mírně klesající tendenci.

Co z toho plyne pro ložiska a mazání v praxi?

Studie ukazuje důležitou věc: mazání neurčuje pouze samotný olej.

Výsledné tření a chování mazacího filmu ovlivňuje také geometrie povrchů, mezi kterými se mazivo nachází.

U hydrodynamických ložisek proto může vhodně navržená mikrotextura pomoci udržovat mazivo v kontaktu a měnit tlakové poměry uvnitř mazacího filmu.

To je relevantní například pro konstrukci kluzných ložisek a dalších mazaných strojních součástí, kde se řeší tření, nosnost a stabilita mazacího filmu.

Co tato studie naopak nedokazuje?

  • Nešlo o laboratorní experiment, ale o numerickou simulaci.
  • Studie netestovala konkrétní motorový, hydraulický ani průmyslový olej.
  • Model předpokládal mazivo s konstantní viskozitou a hustotou.
  • Výsledky se týkají konkrétního typu hydrodynamického kluzného ložiska.
  • Textura v modelu pokrývala celý povrch ložiska, což podle autora není běžná konstrukční praxe.
  • Ze studie nelze tvrdit, že mikroprohlubně vždy sníží tření v každém ložisku.

Jaký je hlavní závěr studie?

Numerická studie ukázala, že vhodně navržené mikroprohlubně mohou zlepšit hydrodynamické mazání kluzného ložiska.

U mírné až střední textury bylo možné dosáhnout nižšího součinitele tření a současně vyšší tuhosti mazacího filmu. Příliš výrazná textura však už tuto výhodu nemusela zachovat.

Nejzajímavější praktická myšlenka je jednoduchá: vlastnosti mazacího systému neurčuje jen použitý olej, ale také tvar a struktura povrchů, mezi kterými olej pracuje.

Nejdůležitější informace o studii na jednom místě
Základní údaje o původním výzkumu, ze kterého tento redakční rozbor vychází.
Téma
Vliv mikrotextury povrchu na hydrodynamické mazání kluzných ložisek
Oblast
Hydrodynamické mazání, kluzná ložiska, tření, tribologie
Autor původní studie
Kristian Tønder
Instituce
Norwegian University of Science and Technology (NTNU), Trondheim, Norsko
Typ výzkumu
Numerická simulační studie
Model
Hydrodynamická kluzná ložiska s hladkým nebo plně mikrotexturovaným povrchem
Metoda
Numerické řešení Reynoldsovy rovnice a modifikované Reynoldsovy rovnice pro povrchy s pravidelnou mikrotexturou
Co se sledovalo
Součinitel tření, tuhost mazacího filmu, tlumení, náklon ložiska a minimální mezera mezi povrchy
Hlavní zjištění
Vhodně zvolená hloubka mikroprohlubní může snížit součinitel tření a současně zvýšit tuhost hydrodynamického mazacího filmu.
Hlavní omezení
Studie je založena na numerickém modelu a netestovala konkrétní mazivo. Výsledky proto nelze automaticky přenést na všechny typy ložisek ani všechny provozní podmínky.
Název našeho rozboru
Mohou mikroprohlubně na ložiscích snížit tření? Co ukázala studie
Originální název
Dimpled pivoted plane bearings: Modified coefficients
Publikováno
Tribology International, 43 (2010), 2303–2307
Primární zdroj: Tønder K.: Dimpled pivoted plane bearings: Modified coefficients. Tribology International 43 (2010), 2303–2307. DOI: 10.1016/j.triboint.2010.08.001.
Oleje.Pro · rozbor odborné studie
O autorovi a odborném zázemí

Tento text je redakčním rozborem původní odborné studie, nikoliv původním vědeckým výzkumem Oleje.Pro. Výsledky a omezení původní práce převádíme do srozumitelné podoby bez rozšiřování závěrů nad rámec toho, co autor skutečně modeloval.

Autor rozboru · odborná rešerše

V Oleje.Pro se věnuje odborným rešerším, práci s vědeckými publikacemi a technickou dokumentací a převádění složitých témat do prakticky použitelné podoby.

Více o autorovi →

Odborný konzultant Oleje.Pro

V oblasti olejů a maziv profesně působí více než 30 let. U technicky náročnějšího obsahu Oleje.Pro pomáhá s konzultací terminologie, vlastností maziv, klasifikací a praktické interpretace technických informací.

Více o odborném konzultantovi →

Jak jsme se studií pracovali: vycházíme z originální publikace a jejího DOI. Jasně oddělujeme výsledky numerického modelu od skutečného laboratorního nebo provozního testu. Studie netestovala konkrétní olej, proto z jejích výsledků neodvozujeme kvalitu žádného konkrétního maziva.

Ing. Stanislav Pšenička je odborným konzultantem redakce Oleje.Pro. Jeho uvedení v tomto bloku samo o sobě neznamená, že osobně provedl peer review původní vědecké studie nebo kontroloval každý odstavec tohoto redakčního rozboru. Jak vzniká odborný obsah Oleje.Pro →

Jak kavitace poškozuje ložiska? Co ukázal laboratorní výzkum
Odborná studie
Jak kavitace poškozuje nitrid křemíku v ložiscích
Autoři původní studie: B. Karunamurthy, M. Hadfield, C. Vieillard & G. Morales  ·  Bournemouth University / SKF Engineering and Research Centre  ·  Tribology International, 2010

Kavitace vzniká, když se v kapalině vytvoří malé bubliny a následně prudce zkolabují. Tento kolaps může vytvořit velmi intenzivní lokální namáhání povrchu materiálu.

Výzkumníci proto zkoumali, jak kavitace postupně poškozuje nitrid křemíku používaný pro valivá tělesa hybridních ložisek a které vlastnosti materiálu rozhodují o jeho odolnosti.

Co je dobré o studii vědět hned?
3
různé komerční materiály z nitridu křemíku označené A, B a C
20 kHz
frekvence ultrazvuku použitá k vytvoření kavitace
120 / 600 W
dva výkonové režimy pro pomalejší a intenzivnější kavitační namáhání
A
materiál s nejjemnější mikrostrukturou vykázal nejlepší odolnost

Co přesně vědci testovali?

Studie porovnávala tři komerčně dostupné typy slinutého nitridu křemíku, označené jednoduše jako materiály A, B a C.

Testovacími vzorky byly keramické ložiskové kuličky o průměru 12,7 mm. Výzkumníci je umístili do destilované vody a v jejich blízkosti vytvářeli pomocí ultrazvukového zařízení kavitaci.

Použili dva systémy o výkonu 120 W a 600 W. Díky tomu mohli sledovat jak pomalejší, tak výrazně rychlejší průběh poškození. Povrch vzorků následně zkoumali mikroskopicky a měřili také množství odstraněného materiálu.

Jednoduše řečeno: vědci opakovaně nechali mikroskopické bubliny kolabovat u povrchu keramické kuličky a sledovali, kde materiál začne praskat a jak se poškození dál zvětšuje.

Jak kavitace materiál postupně poškozovala?

Poškození nevzniklo tak, že by jeden kolaps bubliny okamžitě vytrhl velký kus materiálu. Šlo o postupný proces.

Nejprve se objevovaly velmi malé trhliny. Některé vedly mezi jednotlivými zrny materiálu a jiné procházely přímo přes větší zrna.

Opakované kavitační rázy následně způsobily uvolňování jednotlivých zrn nebo jejich skupin. Na povrchu tak vznikaly malé důlky.

Malé důlky postupně urychlovaly další poškození

Jakmile se povrch zdrsnil, vznikaly další kavitační důlky. Ty se postupně zvětšovaly, spojovaly a vytvářely větší poškozené oblasti. Autoři tento mechanismus označují za hlavní cestu, kterou materiál během testu ubýval.

Proč byl jeden materiál odolnější než ostatní?

Nejdůležitějším zjištěním studie byl vliv mikrostruktury materiálu.

Mikrostruktura jednoduše znamená, jak velká jsou jednotlivá mikroskopická zrna materiálu a jak jsou uvnitř uspořádaná.

Materiál A měl z testovaných variant nejjemnější strukturu. Právě u něj vědci pozorovali méně praskání procházejícího přímo přes velká zrna a celkově lepší odolnost proti kavitační erozi.

40 min inkubační doba materiálu A při méně intenzivním testu. U materiálu B byla 25 minut a u materiálu C 30 minut. Inkubační doba je období, kdy ještě nedochází k významnému úbytku materiálu.

Při intenzivnějším režimu byl stejný rozdíl mnohem rychlejší: inkubační doba byla přibližně 5 minut u A, 3 minuty u B a 4 minuty u C.

Zajímavé je, že materiál B měl relativně vysokou naměřenou lomovou houževnatost, přesto proti kavitaci nedopadl nejlépe.

Hlavní myšlenka: pro kavitační odolnost nebylo rozhodující pouze to, jak je materiál tvrdý nebo jakou má běžně měřenou lomovou houževnatost. Velkou roli hrála jeho jemná vnitřní struktura.

Proč se po určité době rychlost poškození zase snížila?

Studie popsala ještě jeden zajímavý jev. Po dlouhém kavitačním namáhání se rychlost dalšího úbytku materiálu začala snižovat.

Povrch už byl v této fázi velmi hrubý a obsahoval hlubší důlky. V nich se mohly zachytávat kavitační bubliny a zbytkový vzduch.

Bubliny začaly část nárazů samy tlumit

Zachycený plyn mohl absorbovat část energie dalších kolapsů. Autoři tento mechanismus popisují jako „bubble cushioning effect“ – tedy jakýsi tlumicí polštář tvořený bublinami.

Co z této studie plyne pro oleje, maziva a ložiska?

Studie dobře ukazuje, že poškození způsobené kavitací není pouze otázkou samotné kapaliny. Významnou roli může mít také materiál součásti a jeho mikrostruktura.

Pro konstrukci ložisek a dalších součástí vystavených kavitaci to znamená, že dva materiály s podobnou tvrdostí nemusí mít stejnou odolnost proti kavitačnímu poškození.

Z pohledu maziv je ale důležité držet se přesně toho, co studie skutečně testovala: žádné motorové, hydraulické ani jiné mazací oleje zde porovnávány nebyly.

Co tato studie naopak nedokazuje?

Výsledky je potřeba chápat v kontextu konkrétního laboratorního experimentu.

  • Testovací kapalinou byla destilovaná voda, nikoli mazací olej.
  • Studie porovnávala tři konkrétní materiály z nitridu křemíku.
  • Kavitace byla vytvářena ultrazvukovým laboratorním zařízením.
  • Nešlo o dlouhodobý provoz kompletního ložiska ve skutečném stroji.
  • Studie neporovnávala viskozity, aditiva ani jednotlivé druhy maziv.
  • Z výsledků proto nelze určit, který konkrétní olej nejlépe chrání proti kavitaci.

Jaký je hlavní závěr studie?

Studie ukázala, že kavitační poškození nitridu křemíku začíná mikroskopickými prasklinami. Ty postupně vedou k uvolňování jednotlivých zrn, tvorbě důlků a následnému spojování poškozených oblastí.

Z testovaných materiálů vykázal nejlepší odolnost materiál s nejjemnější mikrostrukturou. Samotná tvrdost nebo běžně měřená lomová houževnatost proto nevysvětlovaly kavitační odolnost tak dobře jako struktura materiálu.

Studie tak názorně ukazuje, že při odolnosti součásti proti kavitaci záleží nejen na provozní kapalině, ale také na tom, z čeho a jak je samotný materiál vytvořen.

Nejdůležitější informace o studii na jednom místě
Základní údaje o původním výzkumu, ze kterého tento redakční rozbor vychází.
Téma
Kavitační eroze nitridu křemíku a mechanismus poškození materiálu
Oblast
Tribologie, kavitace, ložiska, keramické materiály
Autoři původní studie
B. Karunamurthy, M. Hadfield, C. Vieillard, G. Morales
Instituce
Sustainable Design Research Centre, Bournemouth University, Velká Británie; SKF Engineering and Research Centre B.V., Nizozemsko
Typ výzkumu
Laboratorní experimentální studie kavitační eroze
Vzorky
Tři komerčně dostupné typy slinutého nitridu křemíku A–C ve formě ložiskových kuliček o průměru 12,7 mm
Testovací médium
Destilovaná voda při pokojové teplotě
Metoda
Ultrazvukem vyvolaná kavitace při frekvenci 20 kHz. Použity byly systémy o výkonu 120 W a 600 W. Povrch byl analyzován mikroskopicky a pomocí 3D interferometrického měření.
Co se sledovalo
Vznik mikrotrhlin, uvolňování zrn, tvorba a spojování kavitačních důlků, změny povrchu a úbytek materiálu
Hlavní zjištění
Z testovaných variant vykázal materiál s nejjemnější mikrostrukturou nejlepší odolnost proti kavitační erozi. Mikrostruktura byla pro výsledné chování významnější než samotná tvrdost nebo konvenčně měřená lomová houževnatost.
Hlavní omezení
Studie probíhala v destilované vodě a netestovala různé oleje ani maziva. Výsledky proto nelze použít k přímému porovnávání konkrétních mazacích produktů.
Název našeho rozboru
Jak kavitace poškozuje nitrid křemíku v ložiscích
Originální název
Cavitation erosion in silicon nitride: Experimental investigations on the mechanism of material degradation
Publikováno
Tribology International, Volume 43, 2010, str. 2251–2257
Primární zdroj: Karunamurthy B., Hadfield M., Vieillard C., Morales G.: Cavitation erosion in silicon nitride: Experimental investigations on the mechanism of material degradation. Tribology International 43 (2010), 2251–2257.
Oleje.Pro · rozbor odborné studie
O autorovi a odborném zázemí

Tento text je redakčním rozborem původní odborné studie, nikoliv původním vědeckým výzkumem Oleje.Pro. Výsledky, metodiku a omezení původní práce převádíme do srozumitelné podoby bez rozšiřování závěrů nad rámec toho, co autoři skutečně testovali.

Autor rozboru · odborná rešerše

V Oleje.Pro se věnuje odborným rešerším, práci s vědeckými publikacemi a technickou dokumentací a převádění složitých témat do prakticky použitelné podoby. U tohoto textu zpracoval metodiku, výsledky, praktický význam a omezení původního výzkumu.

Více o autorovi →

Odborný konzultant Oleje.Pro

V oblasti olejů a maziv profesně působí více než 30 let. U technicky náročnějšího obsahu Oleje.Pro pomáhá s konzultací terminologie, vlastností maziv, klasifikací a praktické interpretace technických informací.

Více o odborném konzultantovi →

Jak jsme se studií pracovali: vycházíme z originální publikace a jejího DOI. Oddělujeme výsledky laboratorního kavitačního experimentu od širších závěrů o mazivech a provozu strojů. Uvádíme testovací médium, metodu, podmínky experimentu a samostatně upozorňujeme, že studie neporovnávala konkrétní oleje ani maziva.

Ing. Stanislav Pšenička je odborným konzultantem redakce Oleje.Pro. Jeho uvedení v tomto bloku samo o sobě neznamená, že osobně provedl peer review původní vědecké studie nebo kontroloval každý odstavec tohoto redakčního rozboru. Pokud konkrétní obsah projde jeho přímou odbornou kontrolou, uvádíme tuto skutečnost samostatně. Jak vzniká odborný obsah Oleje.Pro →

Jak stárnutí motorového oleje ovlivňuje viskozitu a ochranu motoru

Odborná studie Jak stárnutí motorového oleje ovlivňuje viskozitu a mazání pístních kroužků Autoři původní studie: Pantelis G. Nikolakopoulos, Stamatis Mavroudis & Anastasios Zavos  ·  University of Patras  ·  Lubricants, 201...

Má každý motorový olej svůj chemický otisk? Co ukázala analýza 40 olejů

Studie o olejích a mazivech Má každý motorový olej svůj chemický otisk? Co ukázala analýza 40 olejů Publikováno: 22. 8. 2026 Aktualizováno: 25. 8. 2026 Zpracoval: Ondřej Pšenička Původní studie: Reardon et al., 2007 Typ obsahu: Rozbor odbor...

Ovládací prvky výpisu

19 položek celkem